Každý kout je potřeba vymést

Víkendový kongres ODS poukázal na jeden vnitrostranický přetrvávající problém - i přes fakt, že předseda Petr Nečas je opravdu nejspíše velmi slušný člověk a člen ODS - je zjevné, že totéž se netýká pražské části této politické strany.

Téměř ideologický rozpor, který je k vidění v politických stranách, tedy zda je strana blíže k demokracii či k diktatuře, nabývá v tuto chvíli na intenzitě. Ve chvíli, kdy je na členy strany ve stranické hierarchii tlačeno shora, dochází často k semknutí oné „potlačované“ stranické buňky, která se naopak stává hybatelem tvorby stranické frakce a představuje tak v budoucnu pro stranu potenciální revoluční či alespoň evoluční nebezpečí.

Není mnoho možností, jak danou revoltující a neposlušnou stranickou buňku rozložit. Pojďme si teď tyto možnosti po jedné projít:

1)      Na základě stanov danou problémovou regionální či krajskou organizaci rozpustit. Pokud tato možnost ve stanovách existuje, strana má téměř vyhráno. Je však potřeba poznamenat, že se tato stranická pojistka může velmi nebezpečně změnit z dobrého sluhy ve špatného pána.

2)      Tlačit ještě více a všemi dostupnými prostředky danou problémovou část strany rozložit zevnitř. Jedná se o velmi zdlouhavý a pracný postup, na který je potřeba nahlížet jako na klasickou prevenci např. při řešení bezdomovectví.

3)      Ponechat stranickou buňku vlastnímu osudu a doufat v její neúspěch ve volbách, který problém vyřeší jaksi i bez přičinění vedení strany. Jenže je těžké se rozhodnout, zda není cena příliš vysoká.

Uvidíme, jakou cestu si zvolí ODS na cestě ke zkultivování své nejproblémovější části – pražské ODS. Výsledky její snahy budou k dispozici v říjnu po komunálních volbách.