28. ledna 2014
Světlo na konci tunelu
Představte si, že váš kolega na jméno společné firmy koupí drahý vůz a s plnou nádrží, za potlesku veřejnosti, se vydá na dlouhou cestu napříč kontinentem. Jízdu si užívá, ujišťuje vás, že všechny náklady jsou zajištěny a že jede podle předpisů. V půlce své cesty vám pak s úsměvem předá řízení a vy zjistíte, že po cestě nabral tucet stopařů a že jsou vám v patách policejní vozy, neboť dotyčný po cestě párkrát projel na červenou. Bez mapy, s poloprázdnou nádrží, další benzínka v nedohlednu. Osazenstvo netrpělivě očekává příjezd do cíle, vy s oroseným čelem jedete bůhví kam…
Tak zhruba takový pocit jsem měl po bližším seznámení s projektem tunelového komplexu Blanka. Ve vteřině bylo jasné, že největší problém mě a mých kolegů nebude obvinění za Bémův projekt Opencard, ale jeho druhá, mistrně rozehraná partie na Letné. Nebylo zbytí, bylo nutné ji zdárně dohrát. První nezbytný krok – tedy zákonné (!) dokončení tunelu - nám zajistilo páteční rozhodnutí rozhodčího soudu a mně spadl kámen ze srdce. A že základy toho šutru byly pěkně bytelné…
Chaos, chaos a zase chaos!
Vše začalo zjištěním, že (laxností či snad záměrně) nebyla smlouva na stavbu tunelového komplexu Blanka řádně projednána na Zastupitelstvu hl. m. Prahy a v dodatečných stavebních pracích panuje neuvěřitelný chaos. Neprodleně zadané právní posudky nám tuto obavu potvrdily. Nehraje přitom roli, zda pravděpodobnost neplatnosti je 1 % nebo 99 %. Pochyby by mohl vznést kdokoliv, kdykoliv v dalších letech i po dokončení a zprovoznění tunelu, což by pro město znamenalo nesrovnatelně větší komplikace. Rozhodli jsme se k nepopulárnímu, ale nezbytnému kroku. Protože posezení na časované bombě nepřeju nejen mým nástupcům, ale především ho nepřeji Pražanům. Chci tady žít s vědomím, že jsem nic nezanedbal a nikdo po mně po letech nebude chtít, abych vysvětloval své kroky, které si vynutilo šlendriánství mého předchůdce.
Aby toho nebylo málo, veškerá činnost Rady hl. města Prahy (HMP) související s Blankou je (jako součást běžícího vyšetřování) pod drobnohledem Policie ČR, takže bylo nutné postupovat výlučně dle pokynů právních poradců a nekonat v rozporu se zákonem. Jak z toho ven? Po dohodě se zástupci Metrostavu bylo jasné, že jediným řešením je rozhodčí soud.
Pokračování stavby dal soud zelenou
V listopadu 2013 tak společnost Metrostav zahájila rozhodčí řízení o zaplacení neuhrazených faktur za zhruba 2,1 mld. Kč, které magistrát nehradil právě kvůli pochybnostem o platnosti smluv o dílo a jejich dodatků (jakož i o platnosti zadávání víceprací, které byly v rámci této částky fakturovány). Metrostav zároveň k 7. 12. 2013 zastavil práce na stavbě, což jsme museli zvrátit, protože tak byl přímo ohrožen termín dokončení tunelu a jeho zprovoznění. Proto v rámci rozhodčího řízení HMP podalo vzájemnou žalobu, aby firma ve stavbě pokračovala, v čemž nám dal rozhodčí soud před několika dny za pravdu. Metrostav musí pokračovat ve stavbě Blanky, město je za tyto práce povinno zaplatit. Tak zní zatím jediné definitivní rozhodnutí arbitrů.
První krok – zajištění zákonné dostavby Blanky – máme nyní zdárně za sebou. Temné předpovědi některých mých notorických kritiků, že dostavba tunelu se kvůli rozhodčímu soudu potáhne roky, čímž vzniknou mnoha set milionové škody, se nenaplnily.
Existovalo jiné řešení?
Alternativou by bezpochyby bylo alarmující posudky zatajit a chovat se, že problém neplatnosti neexistuje. Tak jako řada lidí před námi. Pak by ovšem s pravděpodobností hraničící s jistotou byla tato skutečnost zahrnuta do vyšetřování policie, označena (v tomto případě po právu) za trestný čin „porušení povinností při správě cizího majetku“ a jako takové by veškeré úkony byly zneplatněny. Nastalo by mnohem větší zdržení než pár týdnů.
Naším cílem bylo, aby HMP co nejdříve, řádným a nezpochybnitelným způsobem, zaplatilo a převzalo Blanku do svého majetku a zprovoznilo jí. Jednou provždy, zákonně a bez jakýchkoliv pochybností kohokoliv. Kdyby mi někdo před rokem řekl, že když chce jeden stavět a druhý platit, musí jít za jistých okolností věc k soudu, ťukal bych si na čelo. Ale spletenec naprosto nepochopitelných kroků předminulého vedení města nám paradoxně jinou zákonnou možnost nedal.
Zloděj křičí: „Chyťte zloděje!“
Faktem zůstává, že kvůli pochybením někdejšího vedení města v čele s Pavlem Bémem a ODS se stavba tunelu Blanka výrazně prodloužila a prodražila o zhruba 6 miliard korun. Představitelé pražské ODS tuto skutečnost opět nijak nereflektují, vůči předchozímu vedení města se jasně nevymezili a nepřiznali ani špetku viny. ODS by měla nám všem konečně říct, jestli skutečně považuje vědomé lži o ceně Blanky, podepsání nevypověditelných a pro Prahu mimořádně nevýhodných smluv za projev kompetentní politiky. Nejsem překvapen, že místo sebereflexe investují svou energii do napadání mě a mých kolegů. Jakožto strana zodpovědná za řízení města jsme snadným terčem. Křičí: „Chyťte zloděje!“, který se přitom schovává za jejich zády.
Řešení prostřednictvím arbitráže není důkazem osobní slabosti. Za cenu ztráty preferencí a za cenu obrovské kritiky jsme se odhodlali konečně vysypat tohoto kostlivce z magistrátní skříně. Upřímně, co bych získal záměrným prodlužováním dostavby Blanky? Peníze? Od koho?! Jestli se v rámci Blanky nějaké to „všimné“ vyplácelo, tak v letech, kdy projekt vznikal či v rámci "víceprací". Tak to snad dělám pro udržení moci? Opravdu si někdo myslí, že tímhle získávám nějaké volební hlasy? Naopak je ve velkém ztrácím, ale stále je to pro mě cena přiměřená, očekávaná, protože věřím, že jsme postupovali správně.
Řádná správa města bez všech tunelů, lží, odposlechů a intrik není mediálně zajímavá a já na blahosklonné mávání a úsměvy do kamer stavěn nejsem. Jediné, co mě mrzí, je, co by člověk všechno dokázal pro město za ten rok vykonat, kdyby netrčel po pás v bahně, které mu do cesty navezl někdo jiný.
„Gigaeskalátor“
V jistém médiu nedávno znovu recyklovali několik měsíců starou zprávu o úmyslu města vybudovat eskalátor z Nuselského údolí, který by tisíce tamních rezidentů spojil se stanicí metra Vyšehrad. Copak o to. Opakování jest matkou moudrosti. Jsem i smířen s tím, že jako politik a zástupce města jsem pod drobnohledem. A také to tak má být. Ovšem je kritika podložená relevantními argumenty a kritika balancující na vratkých nožkách domněnek.
Teskný zpěv Kolibříka
V neděli jsem v Otázkách Václava Moravce vyslechl vystoupení Pavla Béma, mého oponenta, a přiznám se, že jsem po celou dobu nevycházel z údivu. Když zazněla věta „pan Hudeček je neuvěřitelný lhář“, skousl jsem to a nereagoval prostě proto, aby se po jistě chutném nedělním obědě divákům nepřitížilo tím, že budou sledovat záplavu prázdných invektiv.
Co věděl prezident a kdy to věděl?
Četl jsem kdesi na facebooku toto hodnocení současné situace v sociální demokracii: „...tak přeci jen v ČSSD zabíječka bude, jen zaříznou jinou svini...“
ANO? Ne, děkuji!
Od člena konkrétní politické strany budou má následující slova, týkající se jistých kandidátů ve volbách, znít chabě, lacině, předvídatelně. Jsem si toho plně vědom. Přesto jako občan cítím ryze sobeckou potřebu se k nadcházejícím volbám vyjádřit.
Ladím, ladíš, ladíme…Prahu!
V posledních týdnech jsem příspěvky na blog poněkud zanedbával. A ne že by nebylo o čem psát. Rozpad koalice, pokusy o sestavení nové, do toho velká voda a následně i volba nové Rady hl. m. Prahy. Ovšem mám pocit, že o tom všem už bylo napsáno dost a dost. Všechna témata byla podrobena komentářům z různých úhlů pohledu, z různých koutů politického spektra. V následujících řádcích se tedy budu věnovat události, nikterak do očí bijící, médii poměrně opomíjené. Přesto si podle mě zaslouží pár slov.
Metropolitní ozvučná deska: rok první
Metropolitní ozvučná deska slaví roční narozeniny. A roste jako z vody. Na první setkání, na jaře roku 2012, se dostavilo něco kolem třiceti diskutujících. Letos v dubnu už jsme v rezidenci primátora napočítali téměř sedmdesát účastníků diskuze, kteří s námi strávili velkou část slunečného sobotního dne. A musím říci, že si toto zvláštní rodičovství opravdu užívám. Deska nám nabídla pohled z jiného úhlu na několik klíčových témat, ať už se jedná o další využití pražských náplavek nebo možnosti podoby areálu na Výstavišti. Mile rád Ozvučné desce proto na následujících řádcích trochu přihřeji polívčičku a tím i všem spolupracujícím urbanistům, zástupcům občanských sdružení, architektům, sociologům, dopravním expertům a dalším odborníkům.
„Vidím město veliké…“
Nová výstavba to v Praze nemá nikterak jednoduché. Pokaždé když někde developer, investor, městská část či magistrát na veřejnosti zmíní, že by na určitém místě mohlo stát to či ono, většinou bez ohledu na kvalitu či přínos objektu, to mezi lidmi začne vřít a záměr promptně shodí ze stolu. A proč? Většinou se obávají toho, že příchod nových rezidentů ještě více zatíží už tak nekontrolovatelnou masu automobilové městské dopravy v jejich okolí. Značí ale opravdu hustější zástavba uvnitř města takové riziko?
Nizozemí aneb země územnímu plánování zaslíbená
Územní plánování není jednoduchá záležitost. Musíte pragmaticky, ale s citem předvídat, jak se bude společnost, ekonomika, doprava a život jako takový v určité oblasti v dalších desítkách let vyvíjet. Musíte vytvořit systém, který bude ctít pravidla, ale nezabředne do byrokratického molochu. A pokud už nějaký obraz vývoje města z té pokřivené křišťálové koule vyvěštíte, čeká vás zkouška nejtěžší – představit jej veřejnosti, která má k jakémukoliv plánování krajně ambivalentní vztah. Ano, každý volá po změnách, ale málokdo je ochoten pro ně změnit sám sebe.
Blanka podruhé?
Žijete v hlavním městě? Tak to jistě znáte tu známou Pohádku pražskou o chudém městu, které ke štěstí budováním megalomanských projektů přišlo. Fantastický příběh s prvky ekonomické science-fiction bude mít možná své pokračování. Hlavními aktéry i tentokrát budou investor, který tu i tam vášnivě prosazuje své zájmy, a jako vždy rozpolcená, nerozhodná státní správa. Bude tento příběh končit kouzelnou proměnou Masarykova nádraží na druhou Blanku? A bude městská kasa skučet a úpět pod tíhou dluhů nešťastně až na věky?
Praze 1 jsou tramvaje buřt
Václavské náměstí je lokalita plná paradoxů. Jen si to shrňme: přestože je bulvárem v samotném srdci města, má atmosféru pochybné periferie. Na jednu stranu je jednou z nejvyhledávanějších turistických lokalit a na druhou stranu je Václavák oblíbený i pro skupinky narkomanů a pochybných existencí, které si oblíbily zejména tamní pasáže. Václavské náměstí se zapsalo do dějin města i celé země jako ikonické místo, které bylo svědkem řady historických událostí - je symbolem konce totality a příchodu demokracie, ale přesto je zamořen kasiny, hernami, lacinými obchůdky s upomínkovými cetkami a ohyzdnými stánky s pochutinami nevalné chuti. Návštěva Václaváku představuje pro Pražany často jen nutné zlo.
Talinn jezdí zadarmo, bude jej Praha následovat?
Od 1. ledna 2013 jezdí obyvatelé estonského velkoměsta hromadnou dopravou zadarmo. Stačí jim k tomu Talinn Card, kterou obyvatelé města přiloží k oranžové čtečce na začátku každé svojí cesty. Talinn si od opatření slibuje méně automobilů v centru města a zklidnění dopravy, o což usiluje i vedení Prahy.
Bém se prý vrací
V tisku se objevily informace o tom, že Pavel Bém míří zpět pod křídla své rodné strany, kde bude srdečně přijat poté, co si bez průkazu ODS odpykal „neetické“ zveřejnění svých „soukromých“ rozhovorů s přítelem Janouškem. To jsou mi věci. Je pravda, že jsem dlouho nečetl něco, co by mě dokázalo udivit víc.
Konec hloupých nápadů?
Za nejdůležitější projekt svého dosavadního působení v roli radního pro územní rozvoj považuji Metropolitní ozvučnou desku. Ne snad že by v pomyslné soutěži neměla tato iniciativa konkurenci, neboť za jeden rok práce v nové koalici se v oblasti územního rozvoje podařilo odvést nebývalé množství dobré práce – zahájení pořizování nového Metropolitního územního plánu, založení Kanceláře veřejného prostoru, reforma Útvaru rozvoje hl. m. Prahy a celkového způsobu, jak v Praze (a potažmo celé republice) uvažujeme o územním plánování. A to nepočítám nutný generální „úklid“, který na nás bohužel zbyl po předchozích „vládcích“ Prahy. Není divu, že pracovní den naší kanceláře má na minutu přesně 24 hodin.
Jizva na tváři Holešovic
Česká metropole je z urbanistického pohledu výhrou i prokletím zároveň. Nevěříte? Tak si to shrňme. Na jedné straně se může směle chlubit malebnými zákoutími, čtvrtěmi s nezpochybnitelným geniem loci a unikátním historickým centrem. Na straně druhé pak ale její pohlednou tvář hyzdí zanedbávané lokality, které připomínají spíš periferii než čtvrť jednoho z nejkrásnějších evropských měst. Copak o to, každé město má místa, která nejsou jeho výstavní skříní. Praha je ale bohužel „unikátní“ v tom, že tyto lokality najdeme i ve velmi blízkém okolí jejího centra.
Spořilovská noční můra
Halloweenský večer 31. října jsem letos nestrávil na večírku v bizarní masce, ale místy děsivé atmosféry jsem si i přesto užil až dost. V rámci projektu Praha pro lidi jsem totiž zamířil v „kostýmu“ zástupce samosprávy do budovy gymnázia na pražském Spořilově, abych s tamními občany a zástupci občanských sdružení prodiskutoval vskutku hrůzostrašné téma: dopravní situaci na Spořilově.
Nenechme si ukrást řeku
Náplavkám jsem se zde na blogu již krátce věnoval, ale jak se zdá, nedají mi spát. A podle výsledků veřejného setkání Řeka a město v rámci projektu Praha pro lidi očividně nejsem sám.
K článku v Pražském deníku "Zmizí zeleň s novým územním plánem?"
K článku "Zmizí zeleň s novým územním plánem?" uveřejněném 10. 10. 2012 v Pražském deníku: Jak může paní Rejchrtová tvrdit, co bude a nebude územní plán umožňovat, když v současnosti nemůže vědět, jakou bude mít podobu? Takové výroky jsou bezpředmětným strašením spoluobčanů, popřípadě politickým cvičením, ale nemohou být založeny na relevantních informacích, neboť takovými informacemi zatím nikdo nedisponuje. Nebyla představena ani metodika ani ukázky ani nic podobného. Pokud někdo dokáže z prezentovaných principů (kudy by se mělo ubírat územní plánovaní v Praze) vyvodit tvrzení uvedená v článku, může aspirovat na uznání ve sféře astrologie, kartářství a předpovídání budoucnosti. Jak zřejmě velí česká tradice, jsou dotyčnými zastupiteli Prahy 4 (Rejchrtová, Štěpánek) vyjadřovány obavy na základě informací, které teprve přijdou.
Totalita zemřela, ať žije totalita…
Touto parafrází nepředvádím své šílenství. Naopak. Jsem si bohužel naprosto vědom toho, že výsledky voleb přesně reflektují stav mysli lidí i celé společnosti a to právě dvě desetiletí po vzniku samostatné České republiky. Blížíme se postupně k bodu, kdy budeme jako společnost znovu rozhodovat o naší další budoucnosti. Zda se vydáme směrem k budování socialismu s lidskou tváří (optimisticky předpokládám, že ten s nelidskou už snad budovat nebudeme) či si zavčasu uvědomíme svou vlastní odpovědnost za naše činy a nepředáme své svobody zpět silnému a robustnímu a neefektivnímu státu.
Jak je vidět, dělám skutečně dobrou práci!
V souladu s bezpečnostní koncepcí České republiky se hlavní město Praha snaží dostat pod kontrolu veškerou infrastrukturu, kam krom jiného spadají také zdroje pitné vody a vše, co s tím souvisí. Ač ve svých vyjádřeních kritizuji především minulé vedení města, které uzavřelo dlouhodobou a značně nevýhodnou smlouvu se společností Veolia, právě tato společnost se cítí mými výroky dotčena. Znovu proto opakuji: hlavní vinu přičítám městu, nikoliv společnosti Veolia. Na druhou stranu je na základě reakce vidět, že je dobré se tomuto tématu věnovat dlouhodobě, což mám také v plánu.
K rozvoji města potřebujeme především vzájemnou důvěru
Mám za sebou druhou Metropolitní ozvučnou desku, setkání odborníků z oblasti urbanismu, architektů, geografů, sociologů, zástupců občanských sdružení, investorů a dalších. Stejně jako prve se konala v sobotu a já si velmi vážím toho, že tito lidé již podruhé obětovali část svého víkendu a přišli se kriticky vyjádřit k záměrům Rady HMP, kterou kromě mě reprezentovali na setkání také primátor HMP a radní pro dopravu Josef Nosek. Tématem k debatě bylo několik - pražský Strategický plán, doprava v metropoli a veřejný prostor. Ačkoliv si myslím, že všechno, co mohlo být řečeno na plénu a u diskusních stolů, zaznělo, cítím povinnost se k setkání ještě osobně vyjádřit.
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
