Jizva na tváři Holešovic

Česká metropole je z urbanistického pohledu výhrou i prokletím zároveň. Nevěříte? Tak si to shrňme. Na jedné straně se může směle chlubit malebnými zákoutími, čtvrtěmi s nezpochybnitelným geniem loci a unikátním historickým centrem. Na straně druhé pak ale její pohlednou tvář hyzdí zanedbávané lokality, které připomínají spíš periferii než čtvrť jednoho z nejkrásnějších evropských měst. Copak o to, každé město má místa, která nejsou jeho výstavní skříní. Praha je ale bohužel „unikátní“ v tom, že tyto lokality najdeme i ve velmi blízkém okolí jejího centra.

Jednou takovou vadou na kráse jsou i holešovické Bubny. Lokalita s neuvěřitelným potenciálem, která je ale nyní „územím nikoho“. Místem se navíc jako nevzhledná jizva vine Bubenská ulice, která připomíná spíš nájezd na dálnici než komunikaci v těsné blízkosti Štvanice a nábřeží. Klikatí se dolní částí Holešovic a v nekonečných řadách po ní proudí tisíce vozů. Jen pošetilec, kterému není život milý, se opováží na ni vjet na kole či ji, nedej Bože, přejít na druhou stranu.

Neméně pošetilé pak je hledat řešení, jak tuto komunikaci polidštit a alespoň částečně ji vymanit ze spárů motoristů. Přesto jsme si Bubenskou ulici vzali na paškál na zatím posledním veřejném setkání v rámci projektu Praha pro lidi. Tady už totiž neselhává jen dopravní systém města, ale samospráva zdá se zcela rezignovala. Okolí ulice je zanedbané, podchody i v denních hodinách budí značný respekt a Bubenská tak, co se týče chodců, zeje prázdnotou. Pěší souboj s motoristy prohráli na plné čáře. Jako už mnohokrát.

Přestože se zdá, že doprava na Bubenské se přímo dotýká menšího počtu obyvatel, jejich nepohodlí tím není o nic menší. Bohužel i zde je ale spásou jen dostavba městského okruhu. A v tomto případě i zprovoznění tunelového komplexu Blanka.

Z velmi příjemné a věcné diskuze s občany a odborníky nicméně vyplynulo několik dílčích řešení, které městská kasa unese a lidem život v okolí Bubenské přinejmenším trochu zpříjemní a vydrží tak do celkové revitalizace Bubnů, ke které již vznikla rozsáhlá studie. S jejími závěry jsem již na veřejné debatě seznámil část rezidentů, odborníků a zástupců Prahy 7 a ti studii přijali velmi pozitivně, což mě velmi těší.

O závěrech setkání budu opět informovat Radu hlavního města Prahy, nicméně už nyní je jasné, že zlepšení nejbližšího okolí Bubenské je reálné a především velmi žádoucí. Stačí vytvořit přívětivější podmínky pro pěší či cyklisty a dát jim na komunikaci více prostoru, kterého doteď měli jen žalostně málo, zkulturnit oba dva přechody a připomenout, že chodci zde mají své místo. Ve vyspělých městech naprostá samozřejmost – u nás něco, za co je třeba bojovat.

Dle mého by si Bubenská v budoucnosti zasloužila i zúžení. Čím nepříjemnější bude průjezd tímto místem, tím víc se mu řidiči budou vyhýbat. Nicméně je nezbytné v tomto ohledu postupovat sice chladnokrevně, ale koncepčně a s rozumem. Bohužel pražské městské části jsou spojité nádoby a přiškrtíte-li dopravu v jednom místě, rozlije se vám masa aut do jiných ulic a vy jen problém přesouváte z místa na místo. Proto je nezbytné příliv vozidel do města omezit ještě před jeho hranicemi. Praha prostě na tento nápor není koncipovaná. Nelze sedět na dvou židlích najednou: užívat si výhody historického centra a zároveň očekávat, že se kdekoliv po městě dostanu pohodlně autem. To je utopie.

Bubenská ulice má bezesporu na víc, než jen na to sloužit jako koryto pro kolony aut. A i když se možná její pravý potenciál projeví až s otevřením městského okruhu, je třeba ji na postupnou změnu funkce připravit. Věřím, že dáme-li Pražanům podmínky pro bezpečný pohyb a alespoň trochu pohodlnější přístup, sami si do těchto míst najdou cestu a Holešovicím tím vrátí něco zpět z jejich ztracené krásy.