Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nizozemí aneb země územnímu plánování zaslíbená

6. 03. 2013 16:44:24
Územní plánování není jednoduchá záležitost. Musíte pragmaticky, ale s citem předvídat, jak se bude společnost, ekonomika, doprava a život jako takový v určité oblasti v dalších desítkách let vyvíjet. Musíte vytvořit systém, který bude ctít pravidla, ale nezabředne do byrokratického molochu. A pokud už nějaký obraz vývoje města z té pokřivené křišťálové koule vyvěštíte, čeká vás zkouška nejtěžší – představit jej veřejnosti, která má k jakémukoliv plánování krajně ambivalentní vztah. Ano, každý volá po změnách, ale málokdo je ochoten pro ně změnit sám sebe.

Právě kvůli probíhajícím přípravám zadání nového územního plánu jsme se s kolegy z Útvaru rozvoje hl. m. Prahy (ÚRM) chtěli inspirovat, jak dál s dalším vývojem naší metropole naložit. Stávající plán, který staví na základech urbanismu 70. let minulého století, je totiž nefunkční, nemoderní a rozumný vývoj města spíš brzdí, než aby jej podporoval a vedl tím správným směrem. O jeho nepřehlednosti a složitosti ani nemluvě. Volba nakonec padla na Nizozemí, protože tamní urbanisté se svými neotřelými, leč konservativními postoji pomohli vytvořit několik velice zajímavých měst, která jsou atraktivní, útulná, neustále se mění, ale přesto s postupem doby neztrácejí svou specifickou atmosféru a kolorit.

Během čtyř dnů jsme navštívili energické hlavní město Amsterdam, královský Haag s plážemi a smělými plány do budoucna a také přístavní Rotterdam, který se netají zálibou v excentrických moderních stavbách. Své dojmy z těchto měst bych s dovolením shrnul ve třech tématech: doprava, územní plánování a architektura.

Amsterdam nelze jinak než jej přiřadit k tématu dopravy, která je zde naprosto specifická. Ano, kolo je populární dopravní prostředek také v dalších holandských městech nebo v dánské Kodani, ale troufám si říct, že tady opravdu tento dvoukolý oř vyhrává na celé čáře. Na kole jezdí staří, mladí, chudí, bohatí, v zimě, v dešti. Není se čemu divit. Podle posledních průzkumů je rychlost přepravy po městě u cyklistů, cestujících v MHD i řidičů shodně 15 km/hod. Ovšem je třeba dodat, že kolo je flexibilní a tudíž na celé čáře vyhrává. Zvolíte-li totiž veřejnou dopravu, zpomalí vás přesun z jedné zastávky na druhou, řidiči vozů pak zase dlouhé minuty stráví hledáním parkovacího města, kterých v této metropoli rok od roku ubývá. Ano, záměrně. Protože Amsterdam je zářným příkladem nového trendu, kdy tamější mladá generace považuje za „in“ autem nejezdit a ani jej nemít (v případě potřeby použijí městem podporovaný car sharing). Přístup v Praze prakticky nevídaný.

Počet kol v Amsterdamu převyšuje počet obyvatel (760.000 lidí na cca 800.000 kol). Je možné něčeho takového dosáhnout i v Praze? Komplikací u nás samozřejmě je kopcovitý terén, ovšem obyvatelům Amsterdamu zase jízdu na kole zněpříjemňuje vrtkavé klima a silný vítr. V obou městech jsem si jízdu na kole několikrát vyzkoušel a v přírodních podmínkách pes zakopán není. Češi jsou navíc vášniví rekreační cyklisté, tak proč do sedel neusedají v Praze, ale vyrážejí na projížďku mimo město? Odpověď je nasnadě. V Praze jim prostě chybí plynulá, srozumitelná a bezpečná infrastruktura. Na jedné straně si tak cyklisté v Praze oprávněně stěžují na nedostatek cyklostezek, na straně druhé se ale nelze divit městské správě, když argumentuje tím, že cyklostezky denně využívá jen minoritní skupina Pražanů a finance tak logicky směřuje do jiných segmentů. Začarovaný kruh.

Haag je vůči cyklistům také velmi vstřícný, ovšem čím více se vzdalujete od samotného centra města, tím víc se poměr počtu kol – automobilů na ulici vyrovnává. Na královském městě mě tak více zaujal tamní systém rozvoje města. V Haagu nyní startuje hned několik velkých developerských projektů – výstavba obchodní čtvrti, administrativní budovy, v dohledné době snad i tanečního centra. A vše, zdá se, běží jako po másle. Myslel jsem, že město tedy musí mít naprosto brilantně vychytaný systém pravidel pro to, co může a nemůže být vystavěno a neponechává jedinou skulinku pro pochybnosti. Jejich úspěch ale překvapivě tkví v něčem daleko méně byrokratickém – ve spolupráci se soukromým sektorem. Na rozdíl od Amsterdamu totiž Haag pozemky ve většině nevlastní. Je tak odkázán na komunikaci s investory, což ale očividně nemusí být na škodu. Zvláštní zjištění pro někoho, kdo žije ve městě, kde je označení investor či developer automaticky vnímáno skoro jako nadávka. Nutně tomu tak být nemusí a nemělo by. Stačí jen mít vizi, strategii, co město potřebuje, neměnná pravidla hry (tedy výstavby), otevřenou mysl a ochotu spolu s investorem najít cestu, jak být přínosem městu a jeho obyvatelům. Pravidla totiž nemusejí nutně jen omezovat, mohou také inspirovat.

Příklad si lze vzít také z toho, jak město přistupuje k segregovaným čtvrtím přistěhovalců. Ještě v řadě z nich před lety vládl tzv. „Lazy Environment“, tedy apatie ke komunitnímu životu, absence jakýchkoliv snah o zlepšení, nezaměstnanost. Urbanisté ale tyto „mrtvé lokality“ postupně vrací zpět do života. Ať už zřizováním kvalitních škol (od těch mateřských až po univerzitní kampusy), výstavbou hřišť nebo drobnými dotacemi na úpravu fasád domů. Jsou to dílčí, ale nezbytné změny, jejichž efekt ovšem výrazněji pocítí až příští generace.

Holanďané obecně nejsou velkými příznivci širokých bulvárů, náměstí a prostranství. Jeden z našich průvodců to trefně popsal zvoláním: „It is undutch“, tedy něco neefektivního, nehospodárného. Ovšem i přes svůj neskrývaný pragmatismus mají Holanďané - soudě podle návštěvy zejména přístavního Rotterdamu - paradoxně velkou zálibu v impozantních, moderních stavbách. Často při procházce centrem narazíte na ulici jak z jiného světa. Někdy zde našinci – kteří brali například pražský Tančící dům na milost dlouhé roky – reagují jen tázavým pohledem a pokrčením ramen. Přitom co je na tom špatného? Svět i lidstvo samo se vyvíjí a když už nic jiného, procházka takovým městem je zážitek. Navíc fanoušky architektury láká k dalším a dalším návštěvám. Víc než neměnný skanzen...

Autor: Tomáš Hudeček | středa 6.3.2013 16:44 | karma článku: 10.09 | přečteno: 540x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Štěpán Bicera

Pozdravuj tam dole ODS

Cokoliv nového Sobotka udělá, to jeho partaj sráží níž a níž. Osočování Babiše, podání demise vlády, zrušení demise,odvolání ministra financí, útok na tchyni Rusňáka. Naposledy i vyškrtnutí Zimoly z jihočeské kandidátky.

23.5.2017 v 8:18 | Karma článku: 25.85 | Přečteno: 496 | Diskuse

Milan Radek

Manchester, pouze další útok, brzo se něco takového ani komentovat nebude

Při vší úctě k obětem a jejich pozůstalým kterým je jedno proč to udělali, teď cítí jen bolest, a některé ta bolest nikdy neopustí. Ale znovu připomenu, tohle není to pravé nebezpečí. I kdyby se to stávalo týdně, tito neumírnění,

23.5.2017 v 3:33 | Karma článku: 37.66 | Přečteno: 1056 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Šmíráctví chvilek pod psa

,,...nekoukejte se, co to děláte?... pryč, to se nedělá!"...Zahánění očí divokými neklidnými psy a uvnitř do chřtánu vražená tyč až na dno žaludku. Nehybnost a strach umíchaný v koktejl lítosti, neschopnosti a tetelení sebe sama.

23.5.2017 v 2:31 | Karma článku: 10.65 | Přečteno: 225 | Diskuse

Jana Slaninová

Když si přejete narození malé princezničky, obdržíte draka

Lidi v očekávání svého prvního potomka trpí utkvělými představami malinkých princezniček a nebo dokonce princátek. Naši se jedenáct let snažili o potomka. Ano, potomka. Kluka. Dostali trest. Narodila jsem se já.

22.5.2017 v 22:07 | Karma článku: 12.50 | Přečteno: 341 | Diskuse

Petr Omelka

23. května 1618 se vyhazovali ministři z okna...A co dnes?

Čeští stavové to sice tehdy vzali z gruntu, ale třetí pražská defenestrace měla vypadat jako regulérní vykonání rozsudku. O co tehdy šlo a proč se házelo z okna.

22.5.2017 v 21:10 | Karma článku: 16.91 | Přečteno: 448 | Diskuse
Počet článků 96 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1290
PřF UK v Praze, TOP 09, DR CSTS

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.