K článku "Zmizí zeleň s novým územním plánem?" uveřejněném 10. 10. 2012 v Pražském deníku:
Jak může paní Rejchrtová tvrdit, co bude a nebude územní plán umožňovat, když v současnosti nemůže vědět, jakou bude mít podobu? Takové výroky jsou bezpředmětným strašením spoluobčanů, popřípadě politickým cvičením, ale nemohou být založeny na relevantních informacích, neboť takovými informacemi zatím nikdo nedisponuje. Nebyla představena ani metodika ani ukázky ani nic podobného. Pokud někdo dokáže z prezentovaných principů (kudy by se mělo ubírat územní plánovaní v Praze) vyvodit tvrzení uvedená v článku, může aspirovat na uznání ve sféře astrologie, kartářství a předpovídání budoucnosti. Jak zřejmě velí česká tradice, jsou dotyčnými zastupiteli Prahy 4 (Rejchrtová, Štěpánek) vyjadřovány obavy na základě informací, které teprve přijdou.
Návrh metodiky územního plánu bude představen poprvé na konferenci 31. 10. 2012 a dále na Ozvučné desce 1. 12. 2012. Během jara by mohly být k dispozici nějaké „vzorky/ukázky“ územního plánu. Na základě jejich prostudování a uvedené metodiky je možné vyvozovat nějaké postřehy. V současnosti je to skutečně věštění z koule.
Územní plán jako ochrana území? Z článku však vyplývá nepochopení toho, co územní plán je a k čemu slouží. Je zřejmé, že územní plán má zřetelně a závazně definovat využití území. V článku je však vyjádřena obava z toho, že nový územní plán něco neochrání. Územní plán je však nástroj v rukou institucí, není to „živá“ instituce sama. Je třeba se podívat do minulosti. Co územní plán od roku 1999 sám o sobě ochránil? Nic - dle „potřeby“ byl měněn. Sebelepší územní plán nezastoupí rozhodování lidí v úřadech. O tom, co kde skutečně bude stát, ze zákona rozhodoval, rozhoduje a bude rozhodovat příslušný stavební úřad. Územní plán je dnes naopak bohužel zneužíván jako alibi negativních rozhodnutí (pro Prahu) stavebních úřadů, které se odvolávají na mj. územní plán, který však zároveň podléhal tisícům změn a úprav včetně těch „na objednávku“. Bývalý radní Štěpánek takových situací musel za svého působení zažít nespočet. Článek by se tedy měl jmenovat spíše: Zmizí zeleň díky stavebním úřadům?
Zabránilo-li se v Praze v minulosti nějakému negativnímu jevu, co bylo rozhodující silou – nástroj, či lidé? Samozřejmě lidé - rozhodující byla aktivita občanů a nikoli nástroj (územní plán). Územní plán je tedy nástrojem v rukou lidí a odpovědnost za něj leží rovněž na lidech. Čím kvalitnější nástroj, tím samozřejmě lepší práce, ale nástroj sám nic nezmůže. Použijme přirovnání ke hře na housle.
Jen na okraj bych zmínil dva pojmy z článku měřítko a zeleň. Zeleň je pojmem, který by měl z územního plánu zmizet – zeleň totiž může být parkem i náletem. Tedy z hlediska města pozitivním i negativním jevem. Proto je třeba zeleň rozlišovat, zda se jedná o park, udržovanou krajinu či nálet. Netuším, kde se vzal předpoklad o měřítku 1:50 000. Měřítko je určeno vyhláškou MMR ke stavebnímu zákonu. Možná by bylo příhodné, aby si paní Rejchertová zakoupila běžnou turistickou mapu Okolí Prahy v tomto měřítku, podívala se na velikost Prahy a zhodnotila, zda by skutečně někdo mohl pomýšlet na územní plán v tomto měřítku.
