Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Totalita zemřela, ať žije totalita…

13. 10. 2012 21:12:01
Touto parafrází nepředvádím své šílenství. Naopak. Jsem si bohužel naprosto vědom toho, že výsledky voleb přesně reflektují stav mysli lidí i celé společnosti a to právě dvě desetiletí po vzniku samostatné České republiky. Blížíme se postupně k bodu, kdy budeme jako společnost znovu rozhodovat o naší další budoucnosti. Zda se vydáme směrem k budování socialismu s lidskou tváří (optimisticky předpokládám, že ten s nelidskou už snad budovat nebudeme) či si zavčasu uvědomíme svou vlastní odpovědnost za naše činy a nepředáme své svobody zpět silnému a robustnímu a neefektivnímu státu.

Není to však o státu. Stát by měl být sice silný, ovšem malý. To, co nám chybí a co ani sebekvalitnější kandidát jakékoliv politické strany není schopen voličům přinést, protože v našem volebním systému vždy vládne v rámci své strany a ještě k tomu s alespoň jedním koaličním partnerem (= téměř vždy nepřítelem na bitevním poli), je občanská aktivita. Tedy naše angažmá v občanských sdruženích, obecně prospěšných společnostech, kroužcích či skautech. Naše angažmá v organizacích, které posílí naše práva, zvýší vyjednávací potenciál se státem a jeho institucemi (i politickými). Pokud však předáme zpět díl naší odpovědnosti přímo státu (například volbou komunistické strany), zapláčeme nad výdělkem. Stát za nás nevyřeší to, že žijeme na dluh. Stát rozhodně nebude tím, kdo napraví bezpráví. Robustní stát nenapraví bezpráví ještě méně, než se nám to daří nyní. Nadáváme-li (oprávněně!!!) na korupci a nízkou morálku politiků a úředníků, pak s růstem role státu a přerozdělování pouze a jen vzroste moc a počet zkorumpovaných politiků a úředníků. Ačkoliv se nám tedy může zdát, že jsme to teď konečně těm lotrům natřeli, když jsme do uren hodili hlasy levice a komunistů, opak je bohužel pravdou.

Chybu ve svém uvažování máme bohužel také díky našemu velmi úzkému vnímání našeho politického spektra. Pravo-levé členění, které se u nás v jazyku ustálilo díky našim dvěma polistopadovým premiérům, kteří paradoxně jedno volební období dokonce vládli společně, je samo ze své podstaty obrovským podvodem. Anglická či americká levice jsou demokraté, zatímco pravice jsou konzervativní republikáni. Tamní demokraté, snažící se měnit společnost v duchu silného státu jsou názorově v kontradikci s konzervativci toužícími pokud možno po co nejvíce stabilním uchovávání základních společenských pilířů (např. rodina, odpovědnost každého jednotlivce, stát starající se zejména o bezpečnost a zahraniční politiku). Konzervativci v Česku mají mnohem těžší roli. Musí vysvětlovat občanům, že je potřeba změnit zaběhnuté pořádky, neboť ty vychází z komunistické ideologie, kdy nikdo za nic neodpovídal. Kdy korupce byla v důsledku státního uspořádání totální (=z tohoto pohledu je ta dnešní opravdu na menší míře než před rokem 1989, ale tento fakt je obtížné přijmout, když jsme vlastně kradli v rámci přerozdělování tak trochu všichni). Také kdy lidský život nestál ani cent a bezpráví bylo řádově větší než dnes.

Konzervativní směřování společnosti po vzniku samostatné České republiky je poměrně blízko liberální ideologii svobodného trhu a uvolňování společenských poměrů. A oponentem naší společenské transformace je stále existující komunistická strana společně také spíše s více demagogickou než reálnou sociální demokracií. Sociální demokracií, které komunisté nedávno ještě vadili, ovšem tváří v tvář volebním výsledkům jaksi již přestávají. Tato naše společenská transformace, která nejen že není skončena, ale je otázka, zda jsme už alespoň v polovině, bude trvat tak dlouho, dokud v nás bude přetrvávat pocit, že je lepší se ve prospěch státu vzdát svých povinností, ale tedy i práv. Že je lepší předat zodpovědnost za svůj život i konání nějakému velkému bratru, na kterého mohu pak nadávat. Že je lepší předat zodpovědnost proto, aby nám nikdo nemohl nic ukradnout, protože nebudeme ani žádný majetek mít.

Že jsme stále v přechodném období mezi komunismem a svobodnou zemí tak lépe než cokoliv jiného deklarují výsledky dnešních voleb. Nejen, že se konzervativní hodnoty zdravého rozumu stále neodtrhávají od liberálů a jejich rétoriky, nýbrž jsme stále ještě smýšlením velké části naší populace smýkáni směrem k vládě státu, který prý vše vyřeší. Přitom to, že někdo krade, korumpuje, přijímá úplatky, podvádí a olupuje stát i spoluobčany je právě výsledkem nedostatečné odpovědnosti každého z nás. Nedostatečné důvěry v nezávislé instituce (policii, soudy). Nedostatečné důvěry mezi sebou. Nedostatečné schopnosti zjistit si něco o kandidátech a volit na základě politické strany – tedy hodit tam hlas jediné strany, která 20 let neměla odpovědnost, tedy „ještě“ nic neudělala. Chápu naprostý zmar lidí z ekonomické situace našeho státu, z korupčních afér, které také díky odposlechům vylezly na světlo světa. Dnes zvolená cesta je však nejhorším řešením. Je třeba naopak zatnout zuby a pokračovat. Pokračovat v transformaci naší společnosti tak, aby provinění jednoho bylo proviněním jednoho, nikoli celku či skupiny. Tak, aby provinění jednotlivce bylo odhaleno. Aby bylo potrestáno. Aby bylo výstrahou pro další podobné. Zbavíme-li se svých už tak těžce nabytých svobod v minulých 20 letech, nepokročíme dál ani o píď. A o to mám docela strach.

H.

Autor: Tomáš Hudeček | sobota 13.10.2012 21:12 | karma článku: 24.52 | přečteno: 2351x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Milan Šupa

O ženách a mužích dneška a o jejich devalvaci smyslu pro mravnost

Běda tomu, z koho pohoršení pochází! Je nanejvýš smutné, že právě touto větou třeba začít, pokud se chceme vyjádřit k působení ženy současnosti.

18.8.2017 v 15:15 | Karma článku: 8.66 | Přečteno: 387 | Diskuse

Martina Studzinská

Turíst? Zachvátčik?

O návštěvě naší metropole z pohledu jednoho ruského turisty. Nebo dobyvatele? Odpoví si už každý podle svého.

18.8.2017 v 14:29 | Karma článku: 13.72 | Přečteno: 503 | Diskuse

Pavel Nitka

Jak jsem potkal maminu aneb Není nad mateřskou lásku

Vždyť to přece každý ví. Malé dítě lásku své matky potřebuje jako Babiš advokáta, o tom se snad se mnou nebude nikdo přít. A jednu takovouhle milující maminu jsem včera potkal...

18.8.2017 v 13:02 | Karma článku: 22.03 | Přečteno: 629 | Diskuse

Libuse Palkova

Když vám život dá šach mat

Život je složitý a nikdo z nás neví co mu osud přinese-můžete se snažit sebevíc, plánovat, usilovat o dosažení svých cílů, vyhýbat se všem úskalím a přesto se někdy stane něco. co vám zboří celý svět...Nikdy neříkejte nikdy

18.8.2017 v 11:49 | Karma článku: 11.60 | Přečteno: 790 | Diskuse

Jarmila Kamenáčová

Světlo a stín duše

O terapii světla a stínu, co by obrazu v duši. Naše vnitřní obrazy jsou pro nás důležité. Protože to, jak se vnitřně cítíme, ovlivňuje nejen zdraví, ale i celý život.

18.8.2017 v 11:37 | Karma článku: 9.23 | Přečteno: 210 | Diskuse
Počet článků 96 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1291
PřF UK v Praze, TOP 09, DR CSTS

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.