2. prosince 2010
Ustavující jednání Zastupitelstva Prahy - z diáře účastníka Hudečka
Své poznámky z něj bych rozdělil dvou částí – první bych nazval fakta, druhou detaily a pikantnosti. I když jsem si vědom toho, že detaily jsou také fakta a naopak, přesto považuji toto dělení pro potřeby popisu událostí za nejvhodnější. Pikantnosti jsou takové ty zaslechnuté větičky, které asi nejlépe vystihují podstatu celého jednání.
Fakta
a) Kvůli demonstrantům byl začátek odložen až na druhou hodinu odpolední.
b) Po druhé hodině odpolední měli občané možnost hodinu vystupovat, každý max. 2 minuty. Zástupci petentů, kteří předali „Listopadovou výzvu“ se do tohoto časového limitu nepočítali.
c) Protože odpoledne už bylo v sále lidí méně – z 94 míst byla i cca desítka stále volná – jednání mohlo pokračovat a většinou hlasů (33) byl zvolen primátor, náměstci, radní, předsedové výborů a také počet výborů, jejich složení a členové. V závěru (okolo 23:00) bylo ještě odhlasováno rozpočtové provizorium.
Detaily
S demonstrací neměla TOP 09 co dočinění. Akci jsme neorganizovali, organizátory neznám a nikdy předtím jsem je neviděl. Mezi demonstranty však samozřejmě mohl být kdokoliv, jak apolitický občan, občanský aktivista, tak samozřejmě i člen politické strany, potažmo i TOP 09.
Náš návrh, že by dopoledne před demonstranty vystoupil Zdeněk Tůma a pokusil se vyjádřit také jeho vůli k začátku jednání, byl panem Svobodou odmítnut – právě abychom s tím nebyli spojováni. Načež o pár minut později řekl poslanec, zastupitel hl. m. Prahy a zastupitel Prahy 10, pan Štastný do médií, že je toto naše akce. Tiskové prohlášení pana Svobody o tom, že „Čelní politici TOP 09 Karel Schwarzenberg a Miroslav Kalousek a také exprezident Václav Havel se chtějí jen zviditelnit“ pak netřeba komentovat. K demonstraci se později vyjádřila také nová radní, paní Udženija slovy „jsem ráda, že nad pravdou a láskou zvítězil rozum“.
Ve vyhlášené pauze byly vstupní dveře uzamčeny a i zastupitelé museli chodit střeženým zadním vchodem. Na židlích pro veřejnost pak od 14:00 seděla spousta mladých sociálních demokratů. Sem tam mi kolegové podávali zprávu o tom, že je tato mládež hubována za to, že neobsazují všechna místa, ať „…se tedy seženou a sednou tam…“. Jestli tam byli i mladí členové ODS, to se mi nedoneslo. Neznám osobně bohužel ani jedny, ani druhé.
Pro vystoupení občanů ihned po začátku jednání jsme navrhovali 2 hodiny. Byli jsme přehlasováni, nakonec byla možnost jedné hodiny s tím, že každý může mluvit 2 minuty. Úvodní uvedení petentů provedl předsedající Svoboda slovy „… na úvod vystoupí petenti s …chvíli pauza… nějakou peticí …“. Petenti tedy vystoupili, název své výzvy předsedajícímu sdělili a mj. se znovu distancovali od všech politických stran.
Volba byla poprvé v polistopadové historii veřejná. Nalil jsem tedy koaličním kolegům čistého vína, neboť toto ohýbání volebního či jednacího řádu podle toho, jak se to hodí, považuji za značně účelové a do demokraticky vyspělé společnosti nepatřičné. Chápu, že museli okamžitě vystoupit kolegové Štastný a Březina, kteří nás všechny (a to je obzvláště zajímavé, neboť opoziční zastupitele přesvědčovat nemusí a ty koaliční už vůbec ne) poučili o tom, že je přece v zájmu nás všech vidět, kdo a jak volil. Vždyť „… i prezident a vláda je volena veřejně …“ (Štastný, ODS). No, když to říkáte, pane poslanče...
Primátor byl zvolen většinou složenou pouze z hlasů ODS a ČSSD (bez pana Dientsbiera, který se voleb vůbec neúčastnil). Ihned po zvolení se k primátoru Svobodovi seběhlo spousta gratulantů – Zdeněk Tůma (protikandidát), členové ODS a ČSSD a také předsedkyně klubu KSČM. Při gratulaci, která probíhala jen kousek ode mne, neboť jsem seděl na místě z důvodu omezené kapacity sálu vyhrazeném pro Radu, která však ještě nebyla navolena, jsem zaslechl tato slova: „…šlo to i bez našich hlasů“ (Semelová, KSČM). Co dodat?
Při volbě radních a náměstků jsme se chtěli dopídit, co vlastně tito lidé umí, jaké mají předpoklady pro výkon daného rezortu. A tedy jsme se ptali a vyjadřovali. O den později jsem se dočetl v novinách, že toto „kádrování“ jim nevonělo. Tady se musím pozastavit. Volím-li někoho, ptám se napřed. Jedná se tedy o moji politickou nezkušenost nebo naopak o nezkušenost kolegů s opozicí v Praze?
S ohledem na dnes (2.12.) zveřejněnou kauzu úplatků radního Plachého (CSSD) kvůli kandidátkám se právě dotazy zastupitele Lišky (TOP 09) na politickou minulost (členství v ČSSD) či braní úplatků (za porody) na kandidáta na primátora Svobodu jeví jako nadmíru oprávněné. Jen měly evidentně mířit na všechny kandidáty.
Závěrečné schvalování rozpočtového provizoria nám bylo předloženo na stůl pár hodin předtím. Pěkně tlustý svazek papíru. No, hlasujte pro něj, když to nestihnete ani prolistovat, natož přečíst a prostudovat. Jako kdybych se předtím neptal na schůzi předsedů klubů (nebo to možná bylo ještě dříve na schůzce Svoboda, Tůma, Březina, Hudeček, už si bohužel nepamatuji přesně), zda budeme hlasovat ještě o něčem jiném. „Nebudeme, jen volba a konec“. Další schůze Zastupitelstva bude v lednu. Co na tom, že oficiální termín měl být 16. prosince, provizorium bylo schváleno, další práce počká.
Světlo na konci tunelu
Představte si, že váš kolega na jméno společné firmy koupí drahý vůz a s plnou nádrží, za potlesku veřejnosti, se vydá na dlouhou cestu napříč kontinentem. Jízdu si užívá, ujišťuje vás, že všechny náklady jsou zajištěny a že jede podle předpisů. V půlce své cesty vám pak s úsměvem předá řízení a vy zjistíte, že po cestě nabral tucet stopařů a že jsou vám v patách policejní vozy, neboť dotyčný po cestě párkrát projel na červenou. Bez mapy, s poloprázdnou nádrží, další benzínka v nedohlednu. Osazenstvo netrpělivě očekává příjezd do cíle, vy s oroseným čelem jedete bůhví kam...
„Gigaeskalátor“
V jistém médiu nedávno znovu recyklovali několik měsíců starou zprávu o úmyslu města vybudovat eskalátor z Nuselského údolí, který by tisíce tamních rezidentů spojil se stanicí metra Vyšehrad. Copak o to. Opakování jest matkou moudrosti. Jsem i smířen s tím, že jako politik a zástupce města jsem pod drobnohledem. A také to tak má být. Ovšem je kritika podložená relevantními argumenty a kritika balancující na vratkých nožkách domněnek.
Teskný zpěv Kolibříka
V neděli jsem v Otázkách Václava Moravce vyslechl vystoupení Pavla Béma, mého oponenta, a přiznám se, že jsem po celou dobu nevycházel z údivu. Když zazněla věta „pan Hudeček je neuvěřitelný lhář“, skousl jsem to a nereagoval prostě proto, aby se po jistě chutném nedělním obědě divákům nepřitížilo tím, že budou sledovat záplavu prázdných invektiv.
Co věděl prezident a kdy to věděl?
Četl jsem kdesi na facebooku toto hodnocení současné situace v sociální demokracii: „...tak přeci jen v ČSSD zabíječka bude, jen zaříznou jinou svini...“
ANO? Ne, děkuji!
Od člena konkrétní politické strany budou má následující slova, týkající se jistých kandidátů ve volbách, znít chabě, lacině, předvídatelně. Jsem si toho plně vědom. Přesto jako občan cítím ryze sobeckou potřebu se k nadcházejícím volbám vyjádřit.
Ladím, ladíš, ladíme…Prahu!
V posledních týdnech jsem příspěvky na blog poněkud zanedbával. A ne že by nebylo o čem psát. Rozpad koalice, pokusy o sestavení nové, do toho velká voda a následně i volba nové Rady hl. m. Prahy. Ovšem mám pocit, že o tom všem už bylo napsáno dost a dost. Všechna témata byla podrobena komentářům z různých úhlů pohledu, z různých koutů politického spektra. V následujících řádcích se tedy budu věnovat události, nikterak do očí bijící, médii poměrně opomíjené. Přesto si podle mě zaslouží pár slov.
Metropolitní ozvučná deska: rok první
Metropolitní ozvučná deska slaví roční narozeniny. A roste jako z vody. Na první setkání, na jaře roku 2012, se dostavilo něco kolem třiceti diskutujících. Letos v dubnu už jsme v rezidenci primátora napočítali téměř sedmdesát účastníků diskuze, kteří s námi strávili velkou část slunečného sobotního dne. A musím říci, že si toto zvláštní rodičovství opravdu užívám. Deska nám nabídla pohled z jiného úhlu na několik klíčových témat, ať už se jedná o další využití pražských náplavek nebo možnosti podoby areálu na Výstavišti. Mile rád Ozvučné desce proto na následujících řádcích trochu přihřeji polívčičku a tím i všem spolupracujícím urbanistům, zástupcům občanských sdružení, architektům, sociologům, dopravním expertům a dalším odborníkům.
„Vidím město veliké…“
Nová výstavba to v Praze nemá nikterak jednoduché. Pokaždé když někde developer, investor, městská část či magistrát na veřejnosti zmíní, že by na určitém místě mohlo stát to či ono, většinou bez ohledu na kvalitu či přínos objektu, to mezi lidmi začne vřít a záměr promptně shodí ze stolu. A proč? Většinou se obávají toho, že příchod nových rezidentů ještě více zatíží už tak nekontrolovatelnou masu automobilové městské dopravy v jejich okolí. Značí ale opravdu hustější zástavba uvnitř města takové riziko?
Nizozemí aneb země územnímu plánování zaslíbená
Územní plánování není jednoduchá záležitost. Musíte pragmaticky, ale s citem předvídat, jak se bude společnost, ekonomika, doprava a život jako takový v určité oblasti v dalších desítkách let vyvíjet. Musíte vytvořit systém, který bude ctít pravidla, ale nezabředne do byrokratického molochu. A pokud už nějaký obraz vývoje města z té pokřivené křišťálové koule vyvěštíte, čeká vás zkouška nejtěžší – představit jej veřejnosti, která má k jakémukoliv plánování krajně ambivalentní vztah. Ano, každý volá po změnách, ale málokdo je ochoten pro ně změnit sám sebe.
Blanka podruhé?
Žijete v hlavním městě? Tak to jistě znáte tu známou Pohádku pražskou o chudém městu, které ke štěstí budováním megalomanských projektů přišlo. Fantastický příběh s prvky ekonomické science-fiction bude mít možná své pokračování. Hlavními aktéry i tentokrát budou investor, který tu i tam vášnivě prosazuje své zájmy, a jako vždy rozpolcená, nerozhodná státní správa. Bude tento příběh končit kouzelnou proměnou Masarykova nádraží na druhou Blanku? A bude městská kasa skučet a úpět pod tíhou dluhů nešťastně až na věky?
Praze 1 jsou tramvaje buřt
Václavské náměstí je lokalita plná paradoxů. Jen si to shrňme: přestože je bulvárem v samotném srdci města, má atmosféru pochybné periferie. Na jednu stranu je jednou z nejvyhledávanějších turistických lokalit a na druhou stranu je Václavák oblíbený i pro skupinky narkomanů a pochybných existencí, které si oblíbily zejména tamní pasáže. Václavské náměstí se zapsalo do dějin města i celé země jako ikonické místo, které bylo svědkem řady historických událostí - je symbolem konce totality a příchodu demokracie, ale přesto je zamořen kasiny, hernami, lacinými obchůdky s upomínkovými cetkami a ohyzdnými stánky s pochutinami nevalné chuti. Návštěva Václaváku představuje pro Pražany často jen nutné zlo.
Talinn jezdí zadarmo, bude jej Praha následovat?
Od 1. ledna 2013 jezdí obyvatelé estonského velkoměsta hromadnou dopravou zadarmo. Stačí jim k tomu Talinn Card, kterou obyvatelé města přiloží k oranžové čtečce na začátku každé svojí cesty. Talinn si od opatření slibuje méně automobilů v centru města a zklidnění dopravy, o což usiluje i vedení Prahy.
Bém se prý vrací
V tisku se objevily informace o tom, že Pavel Bém míří zpět pod křídla své rodné strany, kde bude srdečně přijat poté, co si bez průkazu ODS odpykal „neetické“ zveřejnění svých „soukromých“ rozhovorů s přítelem Janouškem. To jsou mi věci. Je pravda, že jsem dlouho nečetl něco, co by mě dokázalo udivit víc.
Konec hloupých nápadů?
Za nejdůležitější projekt svého dosavadního působení v roli radního pro územní rozvoj považuji Metropolitní ozvučnou desku. Ne snad že by v pomyslné soutěži neměla tato iniciativa konkurenci, neboť za jeden rok práce v nové koalici se v oblasti územního rozvoje podařilo odvést nebývalé množství dobré práce – zahájení pořizování nového Metropolitního územního plánu, založení Kanceláře veřejného prostoru, reforma Útvaru rozvoje hl. m. Prahy a celkového způsobu, jak v Praze (a potažmo celé republice) uvažujeme o územním plánování. A to nepočítám nutný generální „úklid“, který na nás bohužel zbyl po předchozích „vládcích“ Prahy. Není divu, že pracovní den naší kanceláře má na minutu přesně 24 hodin.
Jizva na tváři Holešovic
Česká metropole je z urbanistického pohledu výhrou i prokletím zároveň. Nevěříte? Tak si to shrňme. Na jedné straně se může směle chlubit malebnými zákoutími, čtvrtěmi s nezpochybnitelným geniem loci a unikátním historickým centrem. Na straně druhé pak ale její pohlednou tvář hyzdí zanedbávané lokality, které připomínají spíš periferii než čtvrť jednoho z nejkrásnějších evropských měst. Copak o to, každé město má místa, která nejsou jeho výstavní skříní. Praha je ale bohužel „unikátní“ v tom, že tyto lokality najdeme i ve velmi blízkém okolí jejího centra.
Spořilovská noční můra
Halloweenský večer 31. října jsem letos nestrávil na večírku v bizarní masce, ale místy děsivé atmosféry jsem si i přesto užil až dost. V rámci projektu Praha pro lidi jsem totiž zamířil v „kostýmu“ zástupce samosprávy do budovy gymnázia na pražském Spořilově, abych s tamními občany a zástupci občanských sdružení prodiskutoval vskutku hrůzostrašné téma: dopravní situaci na Spořilově.
Nenechme si ukrást řeku
Náplavkám jsem se zde na blogu již krátce věnoval, ale jak se zdá, nedají mi spát. A podle výsledků veřejného setkání Řeka a město v rámci projektu Praha pro lidi očividně nejsem sám.
K článku v Pražském deníku "Zmizí zeleň s novým územním plánem?"
K článku "Zmizí zeleň s novým územním plánem?" uveřejněném 10. 10. 2012 v Pražském deníku: Jak může paní Rejchrtová tvrdit, co bude a nebude územní plán umožňovat, když v současnosti nemůže vědět, jakou bude mít podobu? Takové výroky jsou bezpředmětným strašením spoluobčanů, popřípadě politickým cvičením, ale nemohou být založeny na relevantních informacích, neboť takovými informacemi zatím nikdo nedisponuje. Nebyla představena ani metodika ani ukázky ani nic podobného. Pokud někdo dokáže z prezentovaných principů (kudy by se mělo ubírat územní plánovaní v Praze) vyvodit tvrzení uvedená v článku, může aspirovat na uznání ve sféře astrologie, kartářství a předpovídání budoucnosti. Jak zřejmě velí česká tradice, jsou dotyčnými zastupiteli Prahy 4 (Rejchrtová, Štěpánek) vyjadřovány obavy na základě informací, které teprve přijdou.
Totalita zemřela, ať žije totalita…
Touto parafrází nepředvádím své šílenství. Naopak. Jsem si bohužel naprosto vědom toho, že výsledky voleb přesně reflektují stav mysli lidí i celé společnosti a to právě dvě desetiletí po vzniku samostatné České republiky. Blížíme se postupně k bodu, kdy budeme jako společnost znovu rozhodovat o naší další budoucnosti. Zda se vydáme směrem k budování socialismu s lidskou tváří (optimisticky předpokládám, že ten s nelidskou už snad budovat nebudeme) či si zavčasu uvědomíme svou vlastní odpovědnost za naše činy a nepředáme své svobody zpět silnému a robustnímu a neefektivnímu státu.
Jak je vidět, dělám skutečně dobrou práci!
V souladu s bezpečnostní koncepcí České republiky se hlavní město Praha snaží dostat pod kontrolu veškerou infrastrukturu, kam krom jiného spadají také zdroje pitné vody a vše, co s tím souvisí. Ač ve svých vyjádřeních kritizuji především minulé vedení města, které uzavřelo dlouhodobou a značně nevýhodnou smlouvu se společností Veolia, právě tato společnost se cítí mými výroky dotčena. Znovu proto opakuji: hlavní vinu přičítám městu, nikoliv společnosti Veolia. Na druhou stranu je na základě reakce vidět, že je dobré se tomuto tématu věnovat dlouhodobě, což mám také v plánu.
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
